Světem se valí vlna relaxace zvaná „nová jóga“ či „nový rock’n’roll“. My ovšem víme, že nejde o nic jiného než o staré dobré RUČNÍ PLETENÍ. Pokud máte nervy nadranc, rozjeďte jehlice.

Pozor, žádná babská záležitost. Pletací boom se šíří napříč generacemi i pohlavími, teenagery nevyjímaje. Washington, New York, Stockholm, Oslo, Londýn, Mnichov... Roste tu síť kurzů, klubů a kaváren, kde cvakají jehlice. Pořádají se světové pletací dny, maratony, mistrovství, politicky založení fandové vyrážejí na protiválečné pochody s praporem: „Drop Stitches not Bombs“ (Raději pusťte oka než bomby).

Jen v USA stoupl v prvních letech 21. století počet pletoucích lidí o 150 procent. Motiv mají, a ne jeden. Nejde jen o to, že zejména mládež touží pořídit si originální model, ale tahle zdánlivě jednotvárná činnost nejnověji nabízí příležitost družit se.

Konec se samotou Ten trend už má i svůj název: KIP čili Knitting In Public. Pletení na veřejnosti. Tedy ve škole, v tramvaji, v hospodě..., hlavně pokupě. Vyrazit s jehlicemi mezi cizí lidi není neobvyklého.

nic „A co mám dělat, když mám chuť plést i chuť na pivo?“ klade řečnickou otázku třicetiletá Martina.

Pražačka Jeden z bizarnějších spolků, Cast Off (v pletařské terminologii znamená ukončení) vznikl roce 2000 v v Anglii a brzy nasbíral desítky členů. Pravda, občas se přece jen musí poprat s nepochopením okolí.

Jeho spoluzakladatelka Rachel Matthewsová je totiž zve do hodně netradičních míst, jedno pletací odpoledne dokonce projezdili v metru. Z londýnského hotelu Savoy je vyhodil číšník se slovy, ať se jdou bavit domů, v Tate Gallery se jich zase ptali na povolení. „Na co?“ divila se v britském listu The Independent Matthewsová. „Galerie je veřejný prostor, proč bychom tam nemohli plést?“

Sama je dost osobitá pletařka, mimo jiné specialistka na tanga. A v nekonvenčním duchu vede i účastníky kurzů. „To je na Cast Off právě to, co miluju,“ tvrdí jedna z členek, filmová archivářka Jenny Hammertonová. „Když ka se vás někdo zeptá, co pletete, klidně můžete říct, že dům nebo toustovač.“ mýtus,

Cast Off boří i že není dobré míchat pletení s alkoholem. „Pokud ti uteče oko, vždycky se najde někdo střízlivější, kdo ho zase nabere,“ vtipkovala v Independentu Hammertonová.

I Londýňanka Victoria Cooperová podtrhuje sociální aspekt hromadného pletení: „Z naší společnosti se vytratilo propojení mezi lidmi, všichni se snaží vyniknout jako individuality a najednou jim chybí být s někým pohromadě, mluvit s ním, vnímat, že je milý.“ A tak se hledají i prostřednictvím klubka příze.

S pozoruhodným nápadem přišel v roce 2001 britský básník a moderátor BBC Ian McMillan, který připravil divadelní hru Klobouk o historii pletení. Doprovodili ho nejen tři muzikanti, ale nadšeně i lidé v hledišti, kteří ke vstupence jehlice si vyzvedli přízí a s představení doplnili zajímavými zvukovými efekty.

„Klapání jehlic z publika stoupalo jako symfonie kobylek,“ konstatoval producent hry. Do závěrečného gongu některé divačky zvládly klobouk uplést.

I my se chytáme. Pomalu.

Praha, Vodičkova ulice, kavárna Mama Coffee. Během ledna a února se tu každé úterý scházela skupinka žen, které se o akci „na kafíčko s jehlicemi“ dozvěděly z internetu nebo od kamarádky.

Organizovaly ji oděvní výtvarnice Jiřina Pivoňková a dealerka přízí Markéta Štětinová a šlo u nás o jeden z prvních pokusů, jak vyplnit mezeru v nabídce kurzů vyučujících pletení.

Přitom před rokem 1990 jsme na tom byli (či spíš byly) hodně dobře. Dnešní teenageři plést neumějí a skoro není, kdo by je to učil. „Jejich maminky ne, chybí tu celá jedna generace pletařek,“ tvrdí Petra Kotrysová, organizátorka ojedinělé Wool Party, jejíž 4. ročník se koná 13. března v Prostějově. K její radosti už prý i v nejmladší kategorii chuť roste.

To potvrzuje také Šárka Prajerová, majitelka internetového obchodu Ráj vlny. Přadýnek se prodává stále víc. A mění se i pohled na pletení. Už to není nutnost, ale šance vyčistit si hlavu. Jedna z účastnic pletacích podvečerů v Mama Coffee, tmavovláska Bohumila, souhlasí: „Celý den sedím v kanceláři, mám pocit, že jen přehazuju papíry. Při pletení za mnou něco hmatatelného zůstává, což povzbudí.“

Lékaři hledí na současné pletací tsunami s radostí. Podle neuropsychologů ruční práce pomáhají předcházet demenci a Alzheimerově chorobě. Ostatně i v našich domovech seniorů se klientům ordinují jehlice a klubka.

Doktor Herbert Bendon z Harvardovy univerzity přišel na základě výzkumů s dalším tvrzením: pletení snižuje krevní tlak a tepovou frekvenci, pomáhá předejít úzkostem a vyvolává v organizmu relaxační reakce.

Kdysi v 70. letech se v Německu staly populární kurzy pro přetažené manažery, kam si jednou týdně chodili zaplést a vypustit stres. Tu myšlenku nedávno oprášil třicetiletý vědecký asistent Juan Castro z Ohia. Jednou měsíčně se v jeho klubu Wonder Knit schází patnáct kamarádů a pletou a pletou.

„Drobná, do značné míry mechanická práce s příjemným materiálem a výsledkem, který přibývá pod rukama, může uvolňovat napětí,“ připouští psycholožka Hana Dudková. „Přes prsty tak ze sebe vypudíme negativní emoce, což je skvělá, nenásilná terapie.“ Když plete chlap Nahrává jí i fakt, že dnešní pletení se poněkud vzdaluje tomu, které praktikovaly naše babičky.

Tehdy se pracovalo na tenkých jehlicích a vyplétaly se složité, často krajkové vzory. Dnes lidé chtějí vidět výsledek nejlépe hned. Na pořad tak přišly jehlice tlusté jako prst, kypré vlny, co nejjednodušší vzory a místo rafinovaných svetrů praštěné čepice a šály. Člověk je s tím za večer hotov a ještě si u kafe krásně požvaní.

Můj švagr si kdysi utrhl achilovku a pár týdnů proseděl v křesle s nohou v sádře. Jednoho dne si dal vysvětlit, co je hladce a co obrace, jako slaboproudý elektrotechnik si šuplérou změřil rozměry, na kalkulačce spočítal oka, a než vstal a zase chodil, měl svetr hotový. A se šálovým límcem! Existuje dodnes a dodnes neztratil formu.

Výjimka? Tehdy ano, dneska ne. Do zmiňovaného spolku anglického Cast Off chodí mladí muži zcela bez zábran. Statistikové dokonce směle odhadují, že se na britských ostrovech k ručním pracím včetně pletení hlásí téměř půl milionu mužů.

Na stránkách Daily Mail připustil koncem loňského roku novinář Vincenc Graff, že se takto léčí z vrozené nešikovnosti. Jako motto si vzal: „Když může plést Russell Crowe, proč bych to nezvládl já.“ V západolondýnském Chelsea vyhledal kurz pro muže, donesl si tam jehlice s klubkem a za omílání pletařské mantry „nabrat, protáhnout, sejmout, nabrat, protáhnout, sejmout...“ se dal do učení.

Přesto jsou pletoucí muži pořád v menšině.

Možná je problém v jejich psychice. Ženy, které příroda vybavila schopností dělat několik věcí najednou, při pletení zvládnou povídat, dívat se na televizi, hlídat děti a dokonce číst. Muž svoji pozornost tak tříštit neumí. Nosit si jehlice do hospody má v tom případě pro něj malou relaxační cenu.

Pardon, s jednou výjimkou. Jižní Amerika. Na ostrovech jezera Titicaca můžete vídat hloučky chlapíků, kteří posedávají, žvýkají koku, cvakají jehlicemi a... klábosí. Tak jak to dělali jejich tátové, dědové i pradědové.

A kdo ještě plete

Mezi světovými celebritami se objevuje Cameron Diazová, Kate Mossová, Sarah Jessica Parkerová, Sandra Bullocková, Winona Ryderová, Madonna i Julia Robertsová. Ta dokonce vlastnoručně upletenými svetry podarovala děti Johnnyho Deppa, a pletařskou zdatnost zužitkovala ve filmu Th e Friday Night Knitting Club, natočeném podle knihy Kate Jacobsové.

Pletením se zklidňuje nejen Russell Crowe, ale i drsňák Samuel Lee Jackson, známý i z filmu Pulp Fiction.

Víte, že... Rekord v rychlosti pletení drží od roku 2008 Britka Hazel Tindallová ze Shetlandských ostrovů. Na mezinárodní soutěži upletla za stanovené 3 minuty 262 ok. I my si vedeme dobře? V roce 2008 na prostějovské Wool Party 30 pletařek zvládlo během 3 minut 3 846 ok, což jim vyneslo zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Pokud vedle sebe posadíte Češku a řekněme Angličanku, nemusí plést stejně? Zatímco my držíme obě jehlice v rukou a oběma kmitáme, některé Západoevropanky mají levou jehlici zastrčenou do podpaží jako teploměr a pravou na ní pracují. Existuje technika pletení pro leváky? A kupodivu není zrcadlovým odrazem pletení praváků, ale má svůj vlastní systém. Autorem nejdelší šály na světě upletené jediným člověkem je Američan Ray Ettinger. Měří 1073 metrů. Rekord drží dva tisíce Walesanů s šálou, která měřila více než 54 km.

V Prostějově se 13. března 2010 koná už 4. ročník Wool Party zaměřené na ruční práce. Vloni se tu sešlo 70 účastnic, letos se jejich počet možná přiblíží stovce. Pletení jako lék Snižuje krevní tlak a tepovou frekvenci, pomáhá předcházet úzkostem a vyvolává relaxační reakce. A přes prsty vypudíte negativní emoce.

Zajímavé informace o pletení ve světě najdete na www.bhkc.co.uk

Historie pletení sahá údajně až kamsi k roku 1100 př. n. l. Doložené je v 6. století našeho letopočtu v Horním Egyptě.

O autorovi| Marie Homolová, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript